Top 10 Remix Challenge

Tak jsem zjišťovala, jak získat nějaké čtenáře na blog (ne nijak moc, nevadí mi psát a fotit se pro své budoucí já, ale je fajn vědět, že moje hluboké myšlenky někdo čte a není to jen moje máma) a dostala jsem se i k výzvám. Jenže většina z nich se točí kolem "Capsule wardrobe", omezeného šatníku, se kterým musíte nějakou dobu vystačit. Ale to není nic pro mě (příliš mnoho oblečení, moc málo času). Ale pak Franish psala o Remix výzvě, kterou pořádá Sarah's Real Life a znělo to jako to pravé pro někoho jako jsem já. Takže to zkusím...

O co jde?

Vybrala jsem 10 věcí z mé skříně, které mě definují (ale nemusí být nutně těmi, které nosím nejvíc), které - cituji- křičely moje jméno už z regálu". Vybrat těch deset ale nebylo úplně snadné. Totiž, neřekla bych že mám nějaký styl. Před rokem to tak aspoň bylo, pak jsem se rozhodla že budu úžasná a taky jsem a stylová k tomu, ale pokaždé jinak. Občas závidím lidem, co mají styl sjednocený, třeba příznivci metalu. Ale pak mi dojde, že se mi líbí být pokaždé někým jiným, mít tu svobodu nesvázanou nějakou škatulkou. Takže, tohle je můj výběr!

1. Kostkovaná košile - Tohle je asi nejstarší kousek v mém šatníku, ještě z doby, kdy obchody typu H&M a New Yorker nešidily materiál, takže vám košile mohla vydržet skoro sedm let. Je tak pohodlná, že by se v ní dalo i spát ale to nedělám, protože je daleko lepší v ní chodit ven...

2. Pork pie klobouk - Loni v létě jsem zjistila, že mi klobouky fakt seknou. Problém byl, že jsem tou dobou ještě neměla žádný vlastní. Zašla jsem do takového malého obchůdku, kde prodávají spoustu zábavně potištěných triček, rasta a hippie věcí no a v létě i kloboučky. Tenhle byl první, který jsem měla v ruce a přesto, že jsem jich vyzkoušela ten den dost, s tímhle jsem taky nakonec odešla. Nosila jsem ho pak půlku léta a to i přesto, že se mi pod ním děsně potila hlava.

 3. Borůvková Darabagska - Tohle je jediná věc, která měla od začátku jisté místo v seznamu. Je to jediná Dara, kterou jsem měla od začátku (zbytek byl z druhé ruky) a nedám jí, dokud se mi nerozpadne (což doufám bude nikdy).
4. Pruhovaná pouzdrová sukně - Nikdy jsem nevěřila, že mi budou pouzdrovky slušet. No, ukázalo se, že to jde, tahle je měkká a elastická, takže můžu dost jíst a stejně ji obleču :D
5. Bílé tričko - Dřív jsem si myslela, že v bílé vypadám tlustá. Samozřejmě je to nesmysl, protože oblečení z vás tlouštíka neudělá. A bílá je na léto i na ostatní období výborná barva. Tohle tričko mě baví, protože není průsvitné a ta výšivka vepředu je moc zajímavá, dá se podtrhnout holčičím stylem nebo neutralizovat koženou bundou. Jediná nevýhoda bílé je, že se musí po jednom nošení hodit do pračky...
6. Modré kalhoty - Modrá je moje barva. Nejradši mám sice zelenou, ale na nošení jsem v modré nejradši. Obzvlášť v té tmavé. Tyhle kalhoty jsem párkrát přešívala na stroji, ale stálo to za to. Vlastně teď prkaticky nenosím džíny, mám několik nedžínových kalhot v různých barvách a tak je dost točím.
7. Šátek s ptáčky - Co na začátku bylo jan náhodnou koupí, přerostlo v lásku. Vyrazila jsem do školy, a v Budějicích strašně foukalo a já neměla nic na krku. Zapadla jsem do prvního obchodu a sáhla po první věci, která nebyla úplně hrozná. Dneska je to můj oblíbený šátek. Asi osud nebo co.
8. Kabátek - V našem second-handu bývají obří slevy a je to většinou dost blázinec. A jednou, když jsem se prodírala bandou natěšených maminek, mi z ramínka spadlo k nohám tohle. A já věděla, že s trochou práce to bude perfektní! Pár hodin na stroji - někdo se kabátek pokusil přešít přede mnou a ovdedl strašnou práci, takže jsem musela napravovat škody - a výsledek je bezva. Má to obě mé oblíbené barvy, tmavě modrou a karamelovou hnědou, takže dvojitá výhra!
9. Hnědé botky - Nemusím podpatky. Teda, nějaký ty boty na podpatku mám, ale nechodím v nich moc často. Chodím dost rychle a podpatky mě zpomalují a to mě neba. Zato tyhle botičky mají všechno akorát, chodí se v nich dobře a podrážka má slušnou úpravu, takže nekloužou. Navíc, vypadají jako boty co nosí elfové!
10. Výrazný náhrdelník - Od chvíle, co jsem tenhle náhrdelník poprvé uviděla u mámy ve šperkovnici, věděla jsem, že ho musím mít. Byla jsem sice dítě a líbil se mi proto, že se leskl a hezky cinkal, ale to je jedno. Nepřešlo mě to ani později. Máma ho nikdy nenosila, protože jí přišel těžký, a já dost dlouho nevěděla jak ho nosit. Až nedávno jsem ho znovu objevila u sebe a rozhodla se, že teď se mi báječně hodí!