Být feministka neznamená nutně chtít kvóty pro ženy, a lepší podmínky, znamená to být trochu idealista. Já nechci, aby žena dostala pracovní místo proto, že je žena, ale proto, že má po tu pozici nejlepší kvalifikaci - tedy, pokud ji má. Chci aby za stejnou práci dostávali muži i ženy stejné peníze. Chci, aby ženy mohly studovat, pracovat, a oblékat se tak, jak chtějí (případně podle nějakého společenského zvyku - rozuměj, do divadla se nechodí v plavkách). Chci aby žena nebyla pokládána za méněcennou jen proto, že má / jednou bude mít děti. Stejně tak ale chci aby měla právo se rozhodnout, jestli chce/ nechce dítě - což zahrnuje i právo na interrupci. Tady si dovolím drobnou odbočku. Absolutně nesnáším všechny ty katolické řeči o tom, že potrat je hřích a vražda a já nevím co ještě. Pokud vím, tak z právního hlediska existujete až ve chvíli, kdy máte aspoň nějaký doklad, tj. alespoň rodný list. Který pochopitelně plod nemá dokud se nenarodí. Vždyť v tu chvíli nemá ani jméno! Technicky vzato prostě dokud se nenarodí, tak právně neexistuje, tudíž o vraždě nemůže být vůbec řeč. Možná je to hřích, co já vím, s náboženstvím mám trochu problém, ale mám pocit že brát ženám možnost potratu je jako snažit se kontrolovat co smí a nesmí dělat se svým tělem. Možná, kdyby se to rozhodnutí týkalo i mužů, bylo by všechno jinak. Možná, kdyby si muž zkusil jaké to je, otěhotnět v šestnácti nebo v důsledku znásilnění, kdy by nevěděl, co si s tím vším má počít, možná by pak přemýšlel o tom všem trochu víc. Ale zpátky k tématu. Vyjmenovala jsem pár věcí, co bych ráda dopřála ženám. Ale je tu i druhá stránka feminismu, která není tolik slyšet. Protože tohle není jen o ženách. Chci, aby to v domácnostech fungovalo na základě dohody - protože partneři by měli být přeci rovnocenní. Je jedno, kdo se stará o domácnost a kdo pracuje, případně do jaké míry kdo co dělá, důležité je, že se na tom ty dvě bytosti dohodly! A né, že žena musí doma všechno obstarat a muž se zatím válí na gauči, nebo že muž řeší existenční krizi, protože nevydělává dost, aby uživil rodinu. Tohle je postmoderní svět a takhle už to nefunguje, nemůže!
Chci aby muži měli právo zůstat doma s dětmi, pokud se tak rozhodnou, bez toho, aby je to nějak degradovalo. A v neposlední řadě, chci, aby násilí na obou stranách bylo nepřípustné. Je špatné udeřit ženu nebo ji zneužít, ale stejně tak je špatné, když to proběhne naopak. Chci říct, co je to za člověka, že v afektu uhodí druhého? A znásilnění, to je kapitola dost široká sama o obě. Ne prostě znamená ne!
Vaše tělo je jen vaše a vůbec nic nikomu nedává právo ho zneužít proti vaší vůli. Tečka.
Je zvláštní, že jakkoliv jsem hodně tolerantní a nejradši bych přiznala všechna práva všem, vytáčí mě, jak se teď roztrhl pytel s "genderovou neutralitou". Co to sakra je? Co vám vadí na Jiřím Žáčkovi? Prostě ženy jsou ženy a muži muži. Je v pořádku, že máme jistá očekávání, ale to podstatné, to, co byste si z tohohle manifestu měli odnést (pokud vůbec něco) je to, že všechno je jen otázkou dohody (vždyť i demokracie je o dohodě a společenské smlouvě).
A na závěr, oblečení. Bylo by fajn, kdyby bylo na výběr trochu víc barev. Chci říct, proč se všechno pro holčičky dělá v růžové barvě? A pro kluky primárně v modré? Co je špatného na všech ostatních barvách? Proč jsou věci pro holky s jednorožci a s nápisy jako "girl power" a kluci mají všechny ty zábavný věci, jako superhrdiny, kosmonauty, kovboje, dinosaury....?
Právě se mi zřejmě povedlo naštvat všechny tábory, feministky, antifeministky, genderově neutrální, věřící a bůhví koho ještě. V tom případě je všechno v pořádku. Takže, buďte si co chcete, ale nebuďte na sebe hnusný. A nekecejte lidem do věcí, do kterejch vám nic není. Jako je oblečení. Nebo víra. Nebo potraty. Nebo cokoliv.
