Outfit: 4 barvy

Dnešní outfit je takový můj experiment. Většinou se totiž držím dvou barev, respektive dvou plus třetí pro doplňky. Je to nejjednodušší cesta jak udržet kombinaci nepřeplácanou. Čím víc barev, tím je to podle mě složitější. Tak jsem si to zkusila a myslím, že na to, že se jedná o jeden z mých mála pokusů, to vyšlo docela pěkně. A ta kabelka je fakt boží...!

 Outfit: 

béžový kabát, Amisu, 

žíhané tričko, New Yorker, 

pruhovaná sukně, New Yorker, 

okrové punčochy, Esmara, 

šedočerné kozačky, Sheego, 

béžová kabelka, Anna Smith

Recept: Conchiglioni s mletým masem a smetanovou rajčatovou omáčkou

Když jsem byla mladší, všichni si mysleli, že ze mě nikdy kuchařka nebude (doma jsem se k vaření nijak zvlášť nehrnula). Ale od té doby, co bydlím s přítelem, vařím hodně a upřímně, docela mi to jde. Od prvních kulinářských pokusů už uplynul nějaký čas a teď už se nebojím si trochu vymýšlet. Nejradši mám Italskou kuchyni (no a Indickou, Čínskou, Balkánskou a tak vůbec, kuchyni) a tenhle sáček s conchiglioni se mi doma válel už hrozně dlouho a rozhodla jsem se s ním něco provést.

Co potřebujete (upozorňuji, že množství je relativní, většinou měřím od oka; mělo by být asi pro čtyři lidi, podle toho jací jste jedlíci):

500 g hovězího nebo vepřového (já použila krkovičku, kterou jsem doma zbavila kosti a namlela, můžete ale koupit už mleté maso)
3 velká rajčata
250 g těstovin conchiglioni (asi polovina obvyklého balení)
1 smetanu na vaření
koření (v tomto případě bazalka, oregano, červená paprika)
worcestrová omáčka, sůl, pepř, olej
sýr na posypání (na mém talíři je čedar)



Mleté maso smícháme se solí, pepřem, bazalkou, červenou paprikou a lžící olivového oleje a necháme asi půl hodiny stranou. mezitím si můžeme omýt a nakrájet rajčata. A přečíst si noviny nebo poklidit v obýváku. Po půl hodině rozpálíme olej na pánvi a maso na něm pomalu osmahneme. Pak ho dáme stranou a snažíme se, aby nám na pánvi zůstalo co nejvíc šťávy z masa. Do té pak dáme nakrájená rajčata aby se hezky podusila. Mezitím naplníme vodou větší hrnec a přivedeme k varu. Pak přidáme pár lžiček soli (podle chuti a množství vody) a nasypeme těstoviny. Mělo by to vyjít tak, že ve chvíli, kdy jsou těstoviny al dente, rajčata už by měla být měkká. Ztlumíme je a nalijeme do nich smetanu, promícháme a necháme bublat. Slejeme těstoviny a pak hezky jednu po druhé plníme masovou směsí (tohle je trochu otravná práce). Pak je naaranžujeme na talíře a posypeme sýrem. Každý talíř pak bude potřebovat asi 30-60 vteřin ohřát v mikrovlnce (nebo si poraďte s troubou, pokud nesouhlasíte s mikrovlnami).Teď je čas na to dochutit rajčatovou omáčku (sůl, pepř, bazalka, worcestrová omáčka). Tu pak aplikujeme na talíř s těstovinami a můžeme servírovat.


Pozn. - NENÍ to dvakrát dietní...
Pozn. 2. - Samozřejmě si můžete práci trochu víc rozložit, maso déle uležet, ale na to já většinou nemám čas, takže radši kmitám...

Shopping Update: Únor 2015

Schválně jsem si nechala příspěvek o měsíčních nákupech až na konec měsíce, abych věděla co všechno jsem nakoupila (a nemusela kvůli tomu dělat příspěvky dva, ale hezky to vmáčkla do jednoho). No, únor byl docela plodný, jinými slovy jsem nakupovala jak divá. Ale na mou obhajobu, spoustu jsem toho vyřadila ze šatníku, něco už je prodané, dvoje balerínky jsem vyhodila a tak. Navíc se mi podařilo sehnat víc než polovinu věcí z mého wishlistu (některé ještě dřív, než příspěvek vznikl, takže v něm pochopitelně nejsou zaznamenány. Každopádně si dám v březnu trochu oraz. Musím to mít kam dávat.
Z únorových nákupů se zatím ukázalo, že nejnošenější bude delší černý cardigan (tip od maminky!), který mám na sobě skoro obden, pouzdrová sukně (kterou mám zatím jen jednu, takže ji taky nosím každou chvíli) a zlaté hodinky, které jsem dostala od Aleše k Valentýnovi a věřím, že se na stará kolena naučím je nosit. Kabelka Anny Smith je sice nádherný úlovek, ale je dost výrazná a tak musím mít outfit podřízený kabelce a to se mi vždy nedaří a většina ostatních úlovků je až z konce měsíce (klobouk přišel před dvěma dny) nebo netrpělivě čekají na jaro (béžové lodičky, těšte se!).

černý cardigan, Amisu; šedé žíhané tričko, Amisu; pruhovaná sukně, Amisu; šedá šála, Terranova; hodinky, Geneva; kabelka, Anna Smith; lodičky, O.K. Shop

 Pouzdrovou sukni, triko i svetr kupovala máma, protože... No, já vlastně nevím, vím jen, že jsme se domluvily, že spolu půjdem kouknout po té sukni a při té příležitosti si můžu omrknout ten cardigan. A pak že si ten svetr koupila ve větší velikosti, takže když mi bude Mko, tak se koupí XS a doma mi to vymění za svůj. A to triko se přihodilo samo. Hodinky jsem si "objednala" k Valentýnovi. Kabelku jsem si k němu rovnou koupila ve Valentýnském výprodeji v místním London Store (za třetinu původní ceny!). Na boty jsem dostala tip od sestřičky. Sice se neodvažuji odhadnout, jak dlouho vydrží, nicméně mají nízký a široký podpatek, takže se v nich bude slušně chodit.

bílá košile, modrá košile, černý kobouk, pruhované triko, béžové a šedé kalhoty, vše z druhé ruky

Tady jsem měla vysloveně štěstí. Naskladnili oblíbený sekáč a já si tak mohla odnést vymodlené béžové kalhoty (zkracované a zužované pochopitelně), univerzální bílou košili a parádní černou fedoru. Zbytek je z jiného secondhandu, nicméně z pruhovaného trika mám obzvlášt radost, protože jsou proužky hezky sesazené na obou rukávech (čili navazují) a navíc je to dvojitý úplet, takže se jen tak nevytahá. Tak.

Outfit: První slunce

Nedostatek slunce a vitamínu D se na mě v zimě vždycky dost podepíše a jakmile vysvitne slunce, připadám si hned o hodně líp. Když jsme fotili, bylo docela chladno, ale slunce svítilo celý den, krása! 

Mám zimu ráda (mám radost, že jsem stihla aspon jednou tuhle sezonu vytáhnout snowboard, vůbec na to nemám čas!) ale nejoblíbenější část roku je pro mě jaro a už se na něj hrozně těším...!

 Outfit:

béžový kabát, Amisu, 

vínový svetr, thrifted (TU), 

hnědé kalhoty, thrifted, 

hnědé oxfordky, Lasocki, 

růžové brýle, F&F, 

zlaté hodinky, Geneva, 

vínová kabelka, off-brand

Outfit: Na cestě

Tentokrát jsem nějak nezvládla udělat fotky ráno před odjezdem, jako obvykle. Můj oblíbený fotograf ještě spal, já jsem vstávala hodně brzo (5:30 je hodně brzo!!) a nechtěla jsem ho budit. Jasně, že umím zacházet se stativem a dálkovou spouští a můžu se nafotit sama, pravda je, že ale nejlepší fotky jsou od mého přítele. Hezky jsem si ho vychovala a on teď přesně ví, jak si ty fotky představuju a je to daleko rychlejší s ním než když se někde fotím sama.
Taky jsem mohla tenhle outfit úplně vynechat (jako to ostatně dělám často), ale moc se mi líbila ta jeho jednoduchost, takže jsem fotila ve vlaku (aspoň tu je nějaká diverzita v těch fotkách). Kombinací s bílou košilí (jo, je bílá, i když na fotkách vypadá šedě) bude teď víc, jelikož jsem konečně objevila perfektní (téměř) košili - ne, není to tahle - , která má záševky, správnou délku, nikde mě neškrtí ani neplandá, je z lehké bavlny, ale neprosvítá a ani se moc nemačká, jedinou vadou na kráse jsou trochu širší rukávy, ale to spraví půlhodinka na stroji.
Každopádně brzy udělám článek o nákupech, tenhle měsíc jsem se docela rozjela (Na druhou stranu mám půlku věcí z wishlistu a teď jsem připravená na všechno!)...

Outfit: 

bílá košile, Esmara, 

šedé kalhoty, TU, 

hnědé oxfordky, Lasocki, 

hnědý klobouček, thrifted, 

kožený batůžek, off-brand, 

zlaté hodinky, Geneva (gift)

Posilování sebevědomí

Jsem sice trochu exhibicionista, ale vlastně to mám se sebevědomím dost na střídačku. Bývala jsem hodně zamindrákovaná, už od takových jedenácti (nějaké to šikanováníčko a pak třída plná kariéristů, nu což). A v pubertě si spousta holek spojí sebevědomí a vzhled v jedno, respektive jedno vychází z druhého - nelíbím se sama sobě -> nevěřím si a naopak. Je úžasný, jak vám v takovémhle už tak dost komplikovaném období stačí jedna poznámka, abyste se začaly nenávidět.
Bylo mi tak osmnáct a zrovna jsem si koupila v sekáči úplně boží červený šaty. Byly střižený pod prsama a odtud šla krásná rozevlátá vílí sukně až ke kolenům. Naplánovala jsem si je na zářijový koncert naší skupiny (jednu dobu jsem zpívala v a-capella souboru), vystupovali jsme vždy v červeno černé. No a přijdu tam, hezky načesaná a nalíčená a podobně... A přijde ke mě kolega zpěvák a povídá " Ty jsi těhotná, nebo co?".

Ten den jsem měla přes ty šaty černou mikinu. A už jsem je neměla na sobě. Dneska je z nich rozevlátá sukně. A léčila jsem se z toho dlouho. Přitom to byla taková blbost, ten kluk co mi to řekl, vážil sám asi 130 kilo, a měl svých problémů dost a vůbec to byl docela podivín.
Podobná situace se mi stala o něco později. Loni v lednu se konal ples pro místní papaláše a šéfová mojí mámy, která to celé organizovala, potřebovala někoho do šatny. Měla jsem prima šaty v trochu retro střihu, slušná délka, černá barva, které ulovila máma v F&F a vyhodnotila, že v nich vypadám líp. Někdy kolem čtvrté ráno už toho člověk měl plný zuby (ale jako šatnářka jsem tam musela být), tak jsem si tam povídala s jedním mámy kolegou (prima kluk, o pár let starší, ale trochu vejtaha). Pomáhal mi pak vydávat věci. Pro kabáty si přišel pár, tak padesát let, pán byl obtloustlý a lehce připitý a žoviální a tak vůbec. Tak nejdřív nám řekl, že nám to spolu sluší, načež jsme se oba začali vehementně bránit (na oba z nás doma čekala drahá polovička) a pak, aby tu situaci zabil úplně, mi popřál k miminku.

Ty šaty jsem málem vyhodila. Mám je v šatníku pořád a docela je i nosím, ale vždycky si na to vzpomenu.
Chci to trochu okomentovat. Hodně se teď snažím být k sobě upřímná a říkat si věci tak, jak jsou protože se tak na sobě líp pracuje. Tak třeba, mám moc hezký vlasy, ale když tloustnu, tloustnu na břiše a na bocích. Mám vypracovaný nohy z ježdění na kole, ale teď už je nevtěsnám do normálních kozaček. A podobně. Vlastně mi je jedno, co si o mě myslí nebo říkají ostatní. Záleží mi na názoru jen několika lidí - na mém, na názorů mámy a sester a mého přítele. Poslední zmíněný k celému mému dnešnímu postoji značně přispěl. Nemyslím si, že bych své sebevědomí dnes čerpala jen z něj, každopádně má na jeho obnově lví podíl. Člověk by řekl, že když vnímám, že mám podporu doma, budu v pohodě. No nebudu. Máma je hodně štíhlá a sestřičky podědily postavu po ní. Já dostala výbavu z druhé strany, která sice zahrnuje větší prsa, ale taky silnější nohy, zadek a sklony k tloustnutí (byť za to si trochu můžu sama). Každopádně jsem si doma připadala hrozně tlustá. Teď, když je nemám pořád na očích je to se mnou daleko lepší, navíc se můj styl vyvíjí svým vlastním směrem.
A nejde jen o to, že jsem spokojená (v těch horších dnech smířená) s tím jak vypadám. Rozhodla jsem se, že nemusím obhajovat svá rozhodnutí (jako jít na pedák protože chci doopravdy učit děti a je mi fuk, že mi všichni tvrdili, že je to podřadná škola) a nemusím se chovat nějak jen proto, abych se někomu zalíbila - když chci být švihlá, tak jsem.

Pamatujete si Lenku Láskorádovou z Harryho Pottera? Jo, to jsem já. Dobrá, většinou si nevymýšlím vlastní příšerky ale jinak to docela odpovídá.
Je pro mě hrozně důležité moct s čistým svědomím říct, že si na nic nehraju. Nepřetvařuju se (nepočítám to, že se usmívám na návštěvníky v muzeu i přesto, že jdou pozdě, nemají drobný a jsou obecně dost nepříjemní). Dřív jsem si myslela, že když se budu snažit být taková, jako jsou ty oblíbené holky, tak budu taky oblíbená. Dneska jsem možná podivín a mám svou skupinu přátel na které se ale mohu spolehnout, což je super.

Outfit: Ach, to Skotsko...!

Před časem jsem v sekáči objevila kilt. Jako ne kostkovanou sukni nebo cosivěc z Nosferatu, kilt ze 100% vlny vyrobený ve "Scottish Highlands". Boží! Měl dvě nevýhody. Vlna kouše! Ale to se dá vyřešit punčochama a holt ho nebudu nosit v létě, to by mi bylo ve vlněný sukni stejně horko. Druhý problém byla délka. Originál mi totiž končil kousek nad kotníky. Nic proti midi sukním, ale myslím, že málokomu sluší. Teda, paní nad padesát v ní může udělat velkou parádu (protože v tom věku už se nehodí sukně končící nad koleny), ale abyste váleli v midi sukni, musíte mít štíhlé nohy do nebes. Já se svými 165 cm a cyklistickýma lýtkama si můžu nechat zdát. Takže se zkracovalo - sranda byla, že to proběhlo ještě bez stroje, takže to trvalo celé odpoledne a večer (se strojem je to práce na půl až třičtvrtě hodiny, co já už se toho nazkracovala od té doby, co ho mám!).
Výsledkem je, že je z kiltu minikilt. Protože ještě chvíli můžu nosit krátké sukně. Jo a i když to na fotkách není vidět, tak ty lodičky mají totožnou zelenou barvu jako ta sukně (na které ta zelená taky není moc vidět)...

Outfit:

šedý kabát, off-brand, 

černý cardigan, New Yorker, 

šedé triko, Marks & Spencer, 

sukně, z druhé ruky, 

šedé punčochy, off-brand, 

lodičky na klínku, Vinted.cz (Jennifer),

černá kabela, off-brand, 

řetízek s kompasem, off-brand

Proč jsou delforožci ohrožená zvířata?

Abych vysvětlila, kde jsem sebrala tohle slovo. Kdysi dávno jsem psala článek o tom, jak mě štvou některý manýry lidí na Facebooku. Pro zájemce by měl pořád být na této adrese (přestěhovala jsem blog sem proto, že jeden vedu i anglicky a celkově mi organizace bloggeru vyhovuje víc). A nejsem zas tak hustě originální, když si do googlu zadáte "dolphicorn", což by asi byl anglický překlad, ukáží se vám i obrázky (a zdá se, že si můžete koupit i triko). Daleko zajímavější je třeba takový labuťorožec (swanicorn), který nejenže vám nabídne víc obrázků, ale dokonce existuje blog swanicorn.com, kde dělají různé předměty s touto, hm, tematikou. Ještě jsem se nerozhodla, kterou z těch obludek nutně potřebuji. Myslím, že to bude velký hit v oblasti dekorací, fakticky.

Nicméně si myslím, že delforožec labutí by měl být nominován na nejprinceznovštější zvíře roku. No, možná století. Pokud se chcete přidat k jeho podpoře, napište mi prosím do komentářů, díky.

Outfit: Říkejte mi Anna Smith

Nebo radši ne. Ale moje nová kabelka slyší na tohle jméno. V rámci čistky probíhající v mém šatníku jsem odložila asi šest kabelek (pocházejících z mého období kabelkového šílenství, kdy jsem nakoupila spoustu tašek, z nichž většina měla jen velmi málo možností nošení) a začala se ohánět po nových, tentokrát univerzálnějších. Velkou koženou kabelu v karamelově hnědé mám poděděnou po babičce, černou koženkovou jsem zase ulovila v tom, čeho se zbavovala máma. Pak si nechávám borůvkovou Darabagsku, banánovou Love Music a ještě asi dvě další. Každopádně jsem nutně (!) potřebovala nějakou béžovou. V poslední době jsem tu barvu viděla na lidech hodně a obecně si myslím, že mi ten odstín (a různé odstíny hnědé) sedí k vlasům a pleti. No a u nás v Táboře byl předvalentýnský výprodej v London Store, tedy v obchodě, kde seženete kabelky LYDC, Anna Smith a podobně. Každopádně jsou to kabelky, jejichž běžné ceny sice nejsou nijak závratně vysoko, ale do mého studentského rozpočtu by se to tak docela nevešlo (rozuměj studuji, táta mi financuje školu a já si přivydělávám stranou, z čehož pak částečně živím domácnost a částečně svůj šatník a kosmetický kufřík). Slevy ale znamenaly, že jste pořídili kabelku za míň než třetinu ceny. A to už jsem si tak nějak vyhodnotila, že zvládnu. Takže se seznamte s mou novou Annou Smith. Je dost výrazná a zároveň docela neutrální, je docela hezky šitá a nýtovaná, takže by měla něco vydržet a součástí jejího standardního vybavení je i popruh přes rameno a taška se tak dá nosit na víc způsobů, což je tím pádem vícenásobné vítězství. Mám s ní velké plány!!

Outfit:

košile s ptáčky, z druhé ruky, 

černý svetr, New Yorker, 

černé džíny, z druhé ruky, 

černé lodičky, Tamaris, 

kabelka, Anna Smith, 

   náramek, dárek, 

náušnice, Sinsay

Outfit: Valentýnská kombinace

Většina lidí se dělí na dvě skupiny, ti co jsou supr zaláskování a mají na Valentýna velký plány a pak ti, co nadávaj všem zamilovaným, protože jsou zrovna sami a to rande nesehnali. Pro druhou skupinu mám vzkaz - je mraky lidí, co nemají mámu na den matek, tak neremcejte, že nemáte rande na Valentýna. Do té první bych se nejspíš zařadila já, ale Valentýna jsem letos slavila v práci a pak sama u filmu (chápete, že jedinej film, kterej dávali v televizi a dalo se na něj koukat, by Schindlerův seznam?!) a old school počítačových her, neboť můj milý promítal v kině. Samozřejmě jsem měla možnost být s ním v práci a sledovat místní premiéru Padesáti odstínů šedi (mimochodem, chytrý tah dávat to na Valentýna), ale to radši ani ne. Stačí, že jsem ze zvědavosti přečetla první dva díly - na třetí už jsem neměla nervy. Nicméně, Valentýn je dobrá výmluva pro to nějakou červenou či růžovou kombinaci. Růžové věci mám asi dvě a obě jsou letní, takže jsem zvolila vínovou a červenou a dopadlo to podle mě docela dobře...:)
P.S. - Co nevidíte je to šedé tričko vespod (nebylo zas takové teplo, abych se odsvlékala) a je to škoda, protože je na něm bílé srdce, až takhle jsem zaláskovaná...:D

Outfit: 

vínový svetr, z druhé ruky, 

červená sukně, z druhé ruky a přešitá (bývaly to šaty - o nich mám zábavnou historku), 

šedé punčochy, off-brand, 

šedočerné kozačky, Sheego (investice do širokých lýtek),

červená kabelka, Top Secret, 

šedé tričko, Fishbone, 

růžový prsten, New Yorker, 

náhrdelník, off-brand

Wishlist: Jaro 2015

V rámci probíhajícího sjendocování svého šatníku se zbavuji milionu báječných, ale málo univerzálních kabelek, triček s potiskem, která mě tak nějak už neberou (rozhodně jich nepotřebuji mít dvacet), a spousta dalších super věcí. Nicméně jsou pořád ještě věci, které potřebuji a nemám! Pár z nich je na jaro, jiné musím bezpodmínečně sehnat ještě v zimě.

1. Šedá fedora - k černému či šedému základu obvykle nosím šedý baret nebo černou čepici, ale momentálně mě stejně nejvíc baví klobouky (které se dají nosit v zimě, na jaře i na podzim, zatímco čepice mi přijdou vhod jen v zimě, jindy je mi v nich horko). Vlastním jich pár a černý ani šedý ještě ne! Možná si pořídím obě barvy, šedá je každopádně první na řadě.
2. Kostkovaná šála - Jo, taky nemůžu uvěřit, že ji ještě nemám! Přitom se nosí už hrozně dlouho! Ale na mou obranu, není to tak dlouho, co se snažím dohnat nějaké ty módní trendy a tak se chytám trochu pomaleji, navíc to trochu musím třídit, abych nenosila nic, co mě tak úplně nebaví, nesedí mi a tak vůbec. Do toho se snažím spíš o nadčasové kousky. A až teď jsem usoudila, že by mezi ně ta šála jakože mohla patřit.
3. Zavinovací šaty - Za a, dělají moc hezkou postavu (a porostou se mnou, když ztloustnu nebo otěhotním), za b, pruhy jsou nadčasová věc. A za c, ty na obrázku vypadají báječně, ačkoliv bych asi ocenila delší rukávy - asi 3/4 by byly ideální.
4. Béžové kalhoty - Tak po těch už se sháním nějaký ten pátek. Jenže jsem zase náročná, protože chci aby měly rovné nohavice, neplandaly na stehnech, dělaly pěkný zadek (což je dost náročný sehnat!) a navíc aby měly takový materiál, který by se nemačkal, hezky splýval a aby se ty gatě daly nosit i jako formální oblečení, achjo.
5. Nude lodičky - Ty taky naháním už nějakou dobu. Líbí se mi jich spousta, ale problém asi je, že chci nižší podpatek (ale aby to nebyla ta kvedlavá kachnička, tedy pidi podpatek, který vás sotva podpoří), protože občas strávím celý den na nohou, dost toho nachodím a ve vyšších botách se na konci dne sotva dobelhám domů. Takže podpatek maximálně 7 cm, ideálně ale 5, protože to je na hranici toho, o čem specialisté tvrdí, že je to "zdravý podpatek" nebo tak nějak. A já jsem docela malá a pár čísel navíc mi neuškodí.
6. černobílé espadrilky - Tenhle typ bot mi vždycky přišel trochu podivný. Ale vyčetla jsem (respektive Franish to tvrdí a její styl mě fakt baví), že to bude hit jarní/letní sezóny. Originál od Chanelu je hoodně mimo můj rozpočet, ovšem imitace se dá sehnat levněji. A když to půjde, koupím si někde čistě bílé nebo béžové a pomůžu si černou barvou na textil a bude to!

Spokojit se a být spokojený

Miluju to, jak se v poslední době spousta lidí snaží napravit dívkám sebevědomí. Chodí mi na Facebook odkazy na příspěvky z Hellogiggles.com, což je výborná stránka, když chcete donekonečna číst o tom, že to jak vypadáte je v pořádku a na všechno, co děláte, máte právo a podobně. Co už vám ale tyhle povzbuzující příspěvky neřeknou je, že i tohle má malý háček.
Všechny ženy jsou krásné. Na velikosti (tentokrát konfekční) nezáleží. Buď sama sebou. Můžeš si dělat co chceš, je to tvůj život. Jo, to je sice všechno hezký, ale ne tak docela pravda, aspoň podle mě teda. Tak si to trochu rozeberu. Všechny ženy jsou krásné. Ano, ale to neznamená že zákonitě musíte být krásná pro každého. A už vůbec to neznamená, že byste o sebe neměla pečovat (je mi fuk, že to zní nefeministicky, že muži o sebe tolik pečovat nemusí, bla bla bla, no a co, já nejsem muž a já chci být hezká tak pro to něco dělám, no ne?). Na velikosti nezáleží. Tahle částečná lež platí jak u mužů tak žen. Ale tím se zaobírat nechci, spíš... No, čím neobvyklejší velikost máte, tím hůř se shání oblečení (nebo boty, sežeňte kozačky na široká lýtka, fakt super!). Ale co, vždycky se to dá a pokud máte šikovné ruce, dá se leccos spíchnout nebo upravit doma. Pokud se cítíte dobře tak jak jste, je to super a fandím vám! ALE! Ne vždy je správné obhajovat kila navíc. Taky je mám. A nalijme si čistého vína, vím, že tam jsou částečně proto, že mám ráda dobré jídlo (ačkoliv už si dávám pozor na porce) a cvičím méně, než bych podle mě měla. A prostě tak nějak vím, že přibírání by nemělo zrovna žádoucí účinek na moje klouby a protože toho dost najezdím na kole a skoro všude chodím pěšky, ráda bych měla umělou kyčel co nejpozději to půjde. Někde jsem četla úžasnou větu. Už nevím kde, takže vám ji nepředložím v originále ale jen ve volném překladu: Správně jíst a cvičit byste neměli kvůli tělu, které chcete ale kvůli tomu, co máte. V podstatě to znamená to, že se člověk nemá ničit dietama a nesnesitelným cvičením a pak skuhrat před zrcadlem, že to nefunguje tak rychle, jak chcete. První se člověk musí smířit sám se sebou. Vyzdvihnout své přednosti. A pak na sobě nepřestat pracovat. Být se sebou spokojený je důležité pro nějaký další rozvoj. Ale neznamená to, že se spokojíte s tím, jak vypadáte a necháte tělo i duši chřadnout.
Co tam máme dál, ano, buď sama sebou. No, s tímhle vlastně souhlasím, jen musím dodat, že to občas chce silnou vůli a dávku odvahy. Protože lidi jsou občas prostě zlí. Nebo nechápaví nebo nepřející. A křičí na vás, když si to vesele drandíte po městě na koloběžce. S tím se ale dá žít.
A poslední, můžeš si dělat co chceš, je to tvůj život. No, ano i ne. Nejlepší je podle mě řídit se dvěma zásadami. Ta první je, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Ta druhá je jí dost podobná a nabádá, abyste nečinili druhým to, co nechcete aby činili oni vám. Prostě dělejte si co chcete, ale neomezujte tím ostatní, netahejte do svýho rozhodnutí další lidi. A to platí i o těch, co se ještě nenarodili! Ano, uhodli jste. Nesouhlasím s principem single matek. Jasně, stane se to a v tu chvíli máte mou plnou podporu. Ale je to postavený tak, že dítě mají vychovávat dva. Jeden představuje archetyp otce, druhý archetyp matky ( Vidíte jak jsem se hezky vyhnula problematice heterosexuálních versus homosexuálních rodin? Protože to mi neva.). A není fér svoje dítě rovnou ochudit o jednoho rodiče. Stejně jako není tak docela fér vychovávat ho v nenávisti ke všem vírám kromě té vaší (hej, děti se vám nemůžou bránit!). A tak. Uff, občas jsem podivná kombinace tolerantního radikála... A teď, když mě omluvíte...

Outfit: Pin-up

Čas od času mě baví se trochu do něčeho stylizovat. Nejsem vybíravá, baví mě lolita, steampunk, tematické akce (hippie, gothic, kdeco), maškarní a podobně. Tentokrát jsem si vybrala pin-up. Kdybyste náhodou nevěděli, co si pod tím máte představit, Wikipedie vám to ráda poví. Většinou vám pod tím google vyhodí retro holky z plakátů. No, já jsem si tentokrát zablbla, vyčesala vlasy (mimochodem je to lehčí než jsem si myslela!) a bylo to. No, musím přiznat, že jsem asi trochu pózér. Nevadí.

Outfit:

šaty, Choices (upraveny, více zde)

stuha, ze zbytků látky

lodičky, Vinted.cz (Jennifer)

naušnice, off-brand

Indická čočková polévka

Nedá se říct, že bych byla polévková. Znám spoustu lidí, co si bez polévky své jídlo neumí představit, jenže já jsem po ní vždycky tak plná, že už pak nic nesním, takže ji většinou zvládám jen jako hlavní chod, k večeři nebo tak. Každopádně mezi mé oblíbené patří krémová brokolicová a hrášková, klasický vývar s nudlemi nebo játrovými knedlíčky, česnečka na kocovinu a právě tahle indická dobrůtka. V indické u nás ve městě mají polední menu mimo jiné formou rautu, což je skvělé když tam jdete poprvé a nevíte, co si dát. Na výběr je polévka, předkrm (prostě miluji cibulové bhaji, umím je udělat i doma a nikdy bych si je přitom sama od sebe neobjednala), tři hlavní chody (vždy bývá jeden vegetariánský a jeden pálivý), čtyři přílohy (salát, rýže, nudle a placky) a občas i dodatečné omáčky. A právě při jednom takovémto obědě jsem se zamilovala do jejich čočkovky. Dělám doma celé indické menu (kuřecí palak s plackami, smažené cibulky a polévku), ale právě tuhle polévku vařím nejčastěji i samostatně.

Co potřebujete:
1 menší cibuli,
4-6 stroužků česneku,
dvě lžíce oleje,
lžíci mouky,
asi dvě hrsti čočky ( buď té červené nebo klasickou, ale tu musíte před vaření aspoň dvě hodiny máčet),
kari koření nebo kari pastu (ty se prodávají ve víc variantách, úplně stačí varianta Mild - mírně ostrá, doostřit se to dá vždy pomocí chilli, ale každému podle jeho chuti),
sůl,pepř, chilli, voda!!!




Postup: Nasekejte cibuli nadrobno, rozpalte v hrnci olej a když prská, hoďte cibuli. Na mírném ohni se dělá asi 15 minut. Když začne zlátnout, prožeňte stroužky česneku lisem na česnek a přidejte je k cibulce. Když má všechno správně zlatohnědou barvu, poprašte moukou, zamíchejte a zalijte ideálně horkou vodou. Přisypte  čočku (pokud jste ji nechávali odmočit, použijte vodu, ve které se máčela), osolte a dejte tomu tak 20-25 minut. Pak vyzkoušejte, jestli čočka změkla tak akorát. Dokořeňte podle chuti. Občas přidávám i sojovou nebo Worchestrovou omáčku a když máte zrovna doma kokosové mléko, tak ho tam trochu dejte, přidá to zajímavý chuťový akord. Polévka je výborná i pro rána po flámu. A je vážně jednoduchá!

Outfit: Nejmodřejší

Tuhle jsem se snažila sehnat bílou košili. Řeknete si, že takový obyčejný a základní kousek šatníku budu mít a když ne, půjde snadno sehnat. No tak nejde. Buď to má neforemné rukávy, je mi to těsné přes prsa, těsné přes břicho, moc široké v ramenou nebo tomu chybí záševky a vytváří to dojem krabice. Pak taky bývají průsvitné (je mi k ničemu, když pod to budu muset nosit nátělník, to se v létě uvařím!) nebo moc tuhé, neuvěřitelně mačkavé nebo s podivnou aplikací. Uvažuji, že si našetřím na nějakou drahou, abych našla nějaký trochu lepší model. Každopádně jsem narazila na tuhle modrou halenku s krátkými rukávy (ta se sice taky trochu mačká, ale je příjemná na těle a přesto, že materiál je lehký, tak moc neprosvítá) a přišlo mi, že bude perfektní k modrému, hnědému i černému základu. A tak ji mám.

Outfit:

béžový kabát, Amisu, 

modrá halenka, thrifted (Marks & Spencer), 

tmavomodré kalhoty, thrifted (Atmosphere), 

hnědé kotníčkové botky, Caprice, 

čepice, Gate, 

kožená aktovka, off-brand, 

pásek, thrifted,