Hvězdy nám nepřály.

Móda to se mnou má složité. Teda, co se oblečení týče, tak ano, tuším, co se zrovna nosí a tak, ale stejně nakonec řeším spíš co by mi slušelo, takže z toho občas vzniká něco prudce neoriginálního, jindy svérázného a jindy zase přešlap, stane se. Když jde o hudbu, tak kromě úvodního setkání s Kelly Family a Avril Lavigne si do toho nenechám kecat. Víc než nová Adele mě zajímá třeba... já nevím, poslední album Prodigy (2015) nebo Pearl Jam (2013) a starý vinyl Bruce Willise (mimochodem, BOMBA), co táta tuhle přivezl z Vídně. U filmů je to podobně jako s módou. Vím zhruba, co teď dávají a jako správný fanoušek scifi jsem nadšená z pokračování Star Wars (a taky posledního dílu Hunger Games, ale to teď nechme stranou), ale nepotřebuju čekat o půlnoci na premiéru. Jednak na to nemám čas a  druhak klidně počkám.
S knihami je to jiné. Čtu hodně a ráda, nechám se strhnout obalem a (mnohdy bohužel) i tím, co je zrovna v 'módě' ( dá se o módě mluvit, když jde o knihy, které jsou obecně out a na ústupu?), knihy přímo hltám (tuhle jsem někde četla výraz "Devourer of books", požírač knih, no a to jsem přesně já), takže jsem přetrpěla 50 odstínů (jedna a a dva, na trojku už jsem neměla žaludek), četla jsem Hunger Games (dost v poho), na Harryho Pottera jsme čekali v noci před knihkupectvím a podobně. No a Hvězdy nám nepřály (The fault in our stars) od Johna Greena je jednou takovou módou. Aspoň to tak vnímám.
Nemám pocit, že by to byla nějak skvělá věc. Ani nebudu tvrdit, že je nějak zvlášť špatná, to vůbec ne. Akorát je ze začátku trochu nablblá. Ano, možná proto, že jde o teenagery a má to navozovat atmosféru, chápu. Akorát mi to chvílema přišlo fakticky pitomý a naivní. A pohádkový, ale takovým tím hloupým způsobem. Nicméně se to pak přehouplo, a celkový výsledek je vlastně v pohodě. Je to smutný (překvapivě). Ale chci říct něco hezkého.
Za prvé, autor se nijak zvlášť neplácá v romantických scénách. Za mě rozhodně plus. Prostě pokud chcete vědět všechno o srdceryvných setkáních, ze kterých se tajil dech, tak tady ne. Teda jo, ale jinak.
Za druhé, líbí se mi, že poukazuje na to, že máme tendenci lidi s rakovinou, amputovanou nohou, postižením nebo nemocí brát jako člověka s cejchem. Chci říct, když potkáte někoho na vozíku, nedere se vám na jazyk otázka "jak se to stalo?" nebo jiné blbiny spojené s daným omezením - a takových otázek slyšel dotyčný mraky!
A nakonec, kniha je předvídatelně překvapivá a překvapivě předvídatelná. Vysvětlím. Často si hned po úvodu do děje vymyslím nějaký konec, který mi přijde tak nějak ložený, nicméně většinou na něj nedojde. Tady ano. Takže konec jsem předvídala, ale překvapil mě. A tak.
Teď si položím a zodpovím několik otázek, které by mě bývaly zajímaly, být to cizí recenze a já se rozhodovala, jestli to číst budu nebo nebudu:

Přečetla bych si knihu znovu?
Asi ani ne. Není špatná, ale mám nekonečný seznam toho, co jsem ještě nečetla a proto se na seznam těch, co bych si zopákla, propracují jen ty, co mi přijdou fakt dobrý.
Chtěla bych ji mít doma v knihovně?
Nikoliv. Tam mám jen věci, co považuji za nutné mít v knihovně, nebo je mám v plánu někdy znovu otevřít.
Doporučila bych ji někomu? A komu?
Doporučila bych ji buď jako odpočinkovou četbu náročnému čtenáři nebo jako náročnou odpočinkovému čtenáři. A ségře. Myslím, že by se líbila ségře (teda, mám matný dojem, že jí už četla, takže zas nic). Myslím, že to ale není moc klučičí četba (no a co, nejsem genderově neutrální, nic není a nevěřím na to!).
Chci vidět film?
Myslím, že nee. Je tam moc příležitostí, jak z toho udělat lacinej slaďák. A to není typ filmů, který by mě bavily. Většinou.

Poznámka na závěr - nechápu, co má Hazel proti Filmu V jako Vendetta nebo 300: bitva u Thermopyl. Oba jsou na mém seznamu oblíbených a nejsou vůbec žádný klučičí.

Recept: Lososí filé se štouchanými jarními bramborami

Čas od času mě popadne úplně nesnesitelná chuť na rybu. Nejradši si chodím na místní sádka pro čerstvého pstruha, případně štiku. Nepohrdnu ale ani makrelou či lososem. Má to ale jeden háček - můj milý ryby nemá rád. Tedy, ne že by je nesnědl. Ale většinou to musím naplánovat tak, abych třeba vařila dvě porce ryby pro sebe (na dvě jídla) a pro něj na to druhé naplánovala něco jiného. Ale, dělám bezva ryby. Tenhle recept sice není bůhvíjak originální, ale byl moc dobrý a rychlý.

Na dvě porce budete potřebovat:
2 lososí filé
4 střední brambory
1-2 lžíce hladké mouky
lžíci oleje
pažitku
2-3 lžíce másla
provensálské bylinky, sůl, pepř

Nejdřív oškrabeme brambory, nakrájíme a dáme vařit. Pak omyjeme filátka a obalíme je ve směsi hladké mouky, bylinek, pepře a soli. Necháme chviličku odležet. Pokud umíte odhadnout, za jak dlouho budou brambory na vašem sporáku zhruba v půlce vaření, dobře pro vás, jinak asi po deseti minutách dáme na další plotýnku pánev, rozpálíme v ní lžíci oleje a pak tak dáme rybičku a pomalu ji opečeme z obou stran. Když ji otočíte, dejte na plotýnku číslo tři rozpustit máslo v plechovém hrníčku. Teoreticky by to mělo vyjít tak, že se vám rybka dopéká z druhé strany a brambory můžete pomalu sundavat. Když je slijete, pěkně je vidličkou rozhňahnějte - já vím, srandovní slovo, ale nechcete z toho mít kaši a mně se ta správná konzistence klasickým šťouchadlem nikdy nepovede, tak používám vidličku - a zalijte máslem (když nebudete chtít, nemusíte ho ani rozpouštět předem, prostě ho pár hoblinek hodíte do brambor a ono se rozpustí samo). Na konec do brambor nastříháte trochu pažitky, pěkně promícháte a můžete servírovat. Filé bude taky hotové a když se to povede hezky načasovat, je celé jídlo maximálně za dvacet minut (a to nemusíte být žádný Jamie Oliver).

Co tak teď řeším

Poslední dobou se všechno točí okolo mých státnic, ačkoliv tomu nevěnuji tolik času, kolik bych ráda tvrdila, že věnuju. Tenhle měsíc bylo totiž docela dost práce. Někdo může tvrdit, že průvodcování není žádná dřina a občas by to byla pravda  - jsou dny, kdy nikdo nechodí a větší část dne si čteme, povídáme a pijeme kávu. A pak jsou dny, kdy se člověk nezastaví od příchodu do práce, oběd zhltne během deseti minut až ve dvě hodiny odpoledne (díky bohu, že jsem si ho přinesla ráno a že je v práci mikrovlnka), zvládne vyběhnout ty brutální kamenné nerovnoměrné schody do sálu asi tak čtyřicetkrát, nemluvě o tahání nábytku a když se v pět finišuje, zvládne se akorát vyplazit ze dveří. Nicméně, ta práce je super. Baví mě anglicky mluvící skupiny, které málo mých kolegů chce provádět, ale já mám pak pocit, že zůstávám v kontaktu s tím jazykem a těší mě to. Nehledě na to, že je s nimi občas fakt sranda.
Před nějakým časem jsem zmiňovala svou snahu o nakupování na místní úrovni. V tom se snažím pokračovat, plus jsem teď začala hlídat výdaje. Né že bych utrácela peníze za nepotřebné věci, jen mi tak nějak nic nezbývá, prostě čím víc vydělám, tím víc utratím. A přitom bych ráda dala stranou nějaké penízky na trochu větší věci - jako třeba pěknou sadu nožů do kuchyně (to kvůli rybám, mám vyhlédnutou sadu Fiskars). Takže jsem jednak přestala nakupovat oblečení kdykoliv mám cestu kolem sekáče (koruna ke koruně sedá) a začala jsem psát a následně dodržovat nákupní seznamy. Nejednou se mi totiž stalo, že jsem hned po přinesení velkého nákupu stála nerozhodně u špajzu a nevěděla co budu vařit! Takže i tohle teď plánuji.  Však ona ze mě jednou bude správná hospodyňka!
Zpátky k místním nákupům. Nejenže tedy kupuji maso u řezníka a ryby na sádkách, rozhodla jsem se, že si pár věcí udělám úplně sama. Tak třeba, zase jsem začala pěstovat bylinky na balkoně (touhle dobou na trhu ještě není česká zelenina, ale kvalitní sazeničky se najdou) a slibuju, že je tentokrát zkusím nenechat umřít hned po měsíci. Dále mám v příštích týdnech v plánu bezový sirup (dělala jsem ho před dvěma lety a naprostá bomba), přes léto pak dojde na marmeládu, pravděpodobně meruňkovou a jahodovou, a k podzimu pak budu nakládat okurky (Aleš je totiž kyselina a zvládne sníst sklenici za týden, jen tak ke kafi) a asi sýr nebo utopence. Minulý víkend jsem ovšem experimentovala s domácí paštikou  - a zdá se, že první pokus se vydařil. Dělala jsem jí "jen" z kilogramu surovin, vyšlo to asi na šest větších skleniček, přičemž jednu jsem přinesla našim jako vzorek a co se nestalo - u našich se sklenička snědla během prvního dne skoro celá a co se mých zásob týče, po týdnu nám zbývá poslední sklenka, sice ta největší, ale stejně. A objednávku na další učinil i děda. Takže příště budu dělat nejspíš dvojnásobek. Tomu říkám úspěch! Akorát si budu muset zvyknout, že domácí paštika nebude tak krásně uměle růžová, nýbrž dohněda. Nu což.
Máte nějaký nápad, co ještě se dá dobře udělat doma? Ocenila bych nějaké tipy. Přemýšlela jsem o těchhle, ale našim kočkám by se to nejspíš moc nelíbilo, přinejmenším ne tolik jako mě...

Outfit: Trust Me

 Slunce si to už pěkně svítí a já jsem od devíti do pěti v práci, a to nejen že uvnitř ale dokonce v kobce! Dobrá, to trochu přeháním, ale vzhledem k tomu, že dělám průvodce v historickém podzemí, tak zas až tolik ne. Práce je to skvělá a když bych teď měla tolik volna, je fajn něco dělat. Navíc, středoškolští brigádníci musí být ještě ve školách, takže mám o to více směn v týdnu, tedy více peněz pro mě, což se bude hodit. V létě už to bude zase slabší. Touhle dobou jsou naši nejčastější zákazníci školní skupiny a cizinci, nejčastěji pak Němci, Skandinávci (pardon, neptám se odkud jsou, jen ten jazyk se dá odhadnout) a občas Korejci. Jsem u nás jeden z mála průvodců (a často jediný přítomný), kteří mluví plynule anglicky a tedy zvládnou celou prohlídku s cizojazyčnou skupinou - což teda ještě neznamená, že se v tom občas nezamotám, zkuste si mluvit druhým jazykem před partou rodilých mluvčích, nejlépe pak Britů! Nicméně cizojazyčné prohlídky občas přinesou dýška. Někteří kolegové si stěžují, že Češi jsou škrti a nedávají spropitné. Ale přitom si myslím, že zrovna v tomhle případě je důvod jasný, nebavíme se přeci o restauraci. Navíc, není nic neobvyklého, když vás ve vaší zemi provede někdo ve vašem jazyce. Ale kdyby vás v zahraničí někdo prováděl ve vašem jazyce nebo přinejmenším v jazyce, kterému rozumíte a to bez nějakého povinného příplatku , tak byste to třeba taky ocenili., teda aspoň já jo(samozřejmě že nabízíme možnost přiobjednat anglického průvodce za poplatek, pokud si jej nezarezervují, je pak prohlídka v angličtině čistě na samotném průvodci, pokud nechce či nemůže, tak ani nemusí). Ale asi takhle, jsme placení a žádné spropitné nečekáme, což neznamená že ho neoceníme. Moje práce se mi líbí a snažím se seč můžu, aby od nás návštěvník odcházel co nejspokojenější. A když je to oceněno, i prostým "děkuji", tak jsem úkol splnila a to je snad hlavní, no ne?

A co vy, dáváte v muzeích a podobných institucích spropitné? Případně jaká kritéria musí dotyčný splnit aby si podle vás takové spropitné zasloužil? 

Outfit:

dlouhý cardigan, z druhé ruky, 

šeté tričko, Fishbone, 

černé džíny, z druhé ruky, 

boty, z druhé ruky, 

kabelka, off-brand, 

hodinky, Geneva, 

sluneční brýle, off-brand, 

náhrdelník, off-brand, 

Outfit: Leopardí nálada

V tomhle outfitu jsou vidět jediné dvě věci s leopardím potiskem které vlastním. Nicméně, žádnému zvířeti nebylo ublíženo. Dost dlouho jsem se zvířecím potiskům i motivům bránila, ale ti leopardi se mi asi začínají líbit. Ale pořád nějak nemůžu přijít na chuť zebřímu motivu nebo hadí kůži, hm... Stejně tak třeba nedám dopustit na koženou bundu nebo boty, ale dost se bráním kožešinám. Jsem kvůli tomu pokrytec?
Je špatný jíst maso a přitom protestovat proti testování na zvířatech nebo krutostem na nich páchaným? Je špatné mít kožené boty či kabelku a zároveň nesouhlasit s kožešinou nebo exotickými kůžemi? Dneska to vypadá, jako by to bylo špatně, jako byste si museli vybrat mezi dvěma extrémy, aby pak bylo pro lidi snazší vás zařadit. Prostě jsem se rozhodla začít umírněné hnutí. Jak že to vypadá?
No tak třeba, jím maso i mléčné výrobky (a stejně tak mě hrozně baví soja, luštěniny a rýže). Ale maso nikdy nekupuji mražené a až na výjimky (způsobené tím, že nenakupuji já, dostávám maso od známé nebo jsem nestihla otvíračku) nakupuji u místní řeznice, ryby pak na sádkách. Vejce už kupuji jen ta, co nešla z klecí (často je mám taky od řeznice nebo z farmy, ale ne vždy, takže beru vždy podestýlková) a mléko se snažím brát jen z místních mlékomatů - to je úžasný projekt jednoho farmáře a byznysmena z okolí, který nechal ve městě postavit tři automaty na mléko a to si můžete za dvacku natočit třikrát denně čerstvé. Navíc voní tak jak mléko má a dá se z něj sbírat i smetana!
Co se toho oblečení týče, kůže je kůže a žádná koženka toho zatím nevydržela tolik. Navíc u pěkné tlusté vepřovice mám tak nějak pocit, že to zvíře sice umřelo, ale bylo... řekněme zpracováno celé. Takže technicky nejsem ani tak proti kožešinám jako spíš proti zabíjení zvířat jen kvůli té kůži. Prostě si myslím, že není hned třeba mávat transparenty a stát se veganem a podobně, jde o to neplýtvat zdroji (takže koukejte třídit odpad a jezdit hodně na kole!) nepřecpávat se masem a nepodporovat klecové a masové chovy zvířat. Chápete co se snažím říct? Ne? No ta dobrá, já se zase vrátím ke skuhrání nad materiály mého oblečení...

 Outfit: 

šedý kabátek, z druhé ruky,

šedá košile, Freshmade, 

leopardí tílko, z druhé ruky,

modré kalhoty, z druhé ruky,

Chelsea boty, Baťa, 

kabelka, off-brand,

brýle, Gate, 

náhrdelník, Kik

Konec výzvy

Když jsem se rozhodla připojit k Top 10 Remix Challenge, přišlo mi to jako super nápad a plánovala jsem si, co si vezmu na sebe někdy i pár dní dopředu. Ale jak to bylo v dubnu a já jsem měla odevzdávat spoustu věcí, nějaký ty zkoušky, takže jsem konec měsíce strávila doma a v teplákách a celou výzvu jsem trochu flákala. Jasně, snažila jsem se (když jsem vyšla z domu) mít aspoň jednu věc ze seznamu, ale outfity nebyly nějak zvlášť nápadité a navíc musím přiznat, že mě to pak už docela točilo. Kolikrát jsem změnila celý outfit jen proto, že se k tam nehodilo nic ze seznamu. Nicméně jsem měla celkem 24 různých variant, na které se můžete podívat zde:

Odkazy:

1, 2, 3, 4, 5, 6 & 7, 8, 9, 10 & 11, 12, 13, 14, 15, 16 & 17, 18, 19, 20

21-24:

25. bonus: Tohle je vlastně bonusový outfit, protože jsou v něm hned 4 kousky ze seznamu, cool žejo?

Remix Outfit č.20: Nic zvláštního

 Kdyby se mě někdo zeptal na oblíbenou barvu, odpověděla bych, že je to zelená. Ovšem kdybych měla jmenovat oblíbenou barvu oblečení, musela bych říct modrou. Mám tuny oblečení snad ve všech odstínech modré, od námořnické přes královskou až po zelenomodrou, světlé či tmavé, je to jedno. Modrou, zejména v těch tmavších odstínech používám dost často jako základ pro svoje outfity. Což pravděpodobně víte, pokud aspoň čas od času koukáte na moje příspěvky.
Měla jsem nějaké komplikace se školou a jak se ukázalo, budu si muset svůj pobyt na bakalářském studiu ještě o trochu prodloužit (protože neumím počítat a jsem králem prokrastinace, chm...). Technicky vzato budu příští rok studentem, ovšem budu si na tu dobu asi muset najít nějakou práci (aspoň částečný úvazek), abych se doma nekopala do zadku - což o to, já bych si nějakou zábavu našla, ale odvykla bych si něco dělat, a to by nebylo dobré. Navíc, nějaké peníze navíc se budou hodit. Každopádně se tím věci trochu komplikují, ale co, nějak se s tím poperu...:)

Položka ze seznamu: Košile

Outfit:

zelená košile, Amisu, 

modré sako, z druhé ruky, 

hnědé kalhoty, z druhé ruky, 

hnědé oxfordky, Lasocki, 

kabelka, off-brand, 

náramek, hodinky, náušnice, off-brand, 

prstýnky, Gate

Remix Outfit č.19: Vintage

 Už jsem se zmínila, že poslední dobou jsem pořád zavřená doma? můj obvyklý outfit je poslední dobou vytahané triko s tepláky či kraťasy. Ale postupuji se svou prací a slibuju, bude úplně super cool. Minulý týden jsem v sekáči narazila na tuhle košili a byla prostě tak... divná, že jsem ji nutně potřebovala. Nevím, to jaro dělá divné věci s mým vkusem a pomalu se měním v Janis Joplin... Nebo je to jen tím, že jsem teď pod pěkným tlakem? Kdo ví...
Položka ze seznamu: kalhoty

 Outfit:

košile, z druhé ruky, 

kalhoty, z druhé ruky, 

tenisky, off-brand, 

sluneční brýle, Gate

Outfit č.18: Dvakrát

Tak jsem si to dneska frčela ke zkoušce z angličtiny, která byla sice pouhou formalitou vzhledem k mému skóre z písemné části, ale což, pořád je to ústní zkouška a člověk by se k tomu měl trochu obléct. Minulý týden jsem v sekáči narazila na báječné body (báječné proto, že se nikde nemačkají švy a dělá to skvělý... výstřih. K tomu pouzdrovka a lodičky a je to. Ale ze začátku jsem se cítila trochu nesvá, a to ze dvou důvodů. Za prvé, nejsem pořád moc zvyklá míchat potisky. Borůvky s drobnými kvítky se nemlátí, ale stejně s tím ještě neumím moc pracovat. A druhá věc, málokdy se stává, že bych měla jak nahoře tak dole něco víceméně upnutého a fungovalo to, obvykle se mi někde něco vrásní ve středních partiích...
Poslední problém se ukázal až po cestě, kdy jsem usoudila, že na zkoušku půjdu radši ve svetru, abych zkoušejícího nerozptylovala...
Položka ze seznamu: Borůvková taška

Outfit: 

květinové body, z druhé ruky, 

sukně, z druhé ruky, 

cardigan, z druhé ruky, 

lodičky, Tamaris, 

sluneční brýle, Gate, 

kabelka, Dara Bags

Remix Outfit č.16 a 17: Všichni jsme ovoce

"V noci jsem přemýšlel o tom že dcera si vezme Iana Millera původ jeho příjmení je řecký a pochází ze slova "milo", což znamená jablko. Jak mnozí z vás vědí, naše příjmení Portokalos pochází řeckého "portokali" což znamená pomeranč. Takže dnes večer tu máme jablka a pomeranče. No, lišíme se od sebe, ale koneckonců jsme všichni ovoce."

Nejsem úplně typický milovník romantických komedií. Ale Moje tlustá řecká svatba je jedna z mých tří oblíbených a popravdě, s blížící se vlastní svatbou mám ten film snad ještě radši... Mám pocit, že je tak akorát romantický a zároveň je vtipný, svěží a lidský.

Outfit č.1 - Brala jsem si ho na setkání s knězem, co nás má oddat (máme oddávajícího, místo, fotografa a možná i hudební doprovod, to už je prakticky celá svatba, ne?). Fotili jsme večer, takže bylo málo světla a blesk mi nesluší, takže jsou fotky trochu rozmazané a je jich málo. položka ze seznamu: Náhrdelník

Outfit:

červené sako, z druhé ruky, 

černé triko, Amisu, 

kalhoty, z druhé ruky, 

polobotky, Bata, 

kabelka, Top Secret, 

náhrdelník, off-brand

Outfit č.2 - Vlastně jsem šla jen na nákup a vyprovodit přítele do práce, ale stejně se to počítá, ne? Trávím teď dost času prací doma. Už mě to psaní fakticky nebaví...Položka ze seznamu: klobouk

Outfit: 

kožená bunda, Blend

delší svetr, z druhé ruky, 

džíny, z druhé ruky, 

oxfordky, Lasocki, 

kabelka, Love Music, 

brýle, New Yorker, 

klobouk, off-brand

Remix Outfit č.15: Modní mýtus

Jsou věci, které vám tak nějak uvíznou v hlavě a těžko se jich zbavujete, jako: horizontální proužek rozšiřuje, vertikální opticky zužuje (vůbec není pravda, svislý pruh vypadá skoro na všech dost divně). Nebo: kotníčkové boty opticky zkracují nohy, takže je nenoste pokud máte silnější nohy (to trochu pravda je, ale dá se to vyrovnat). Nebo: černá a hnědá se dohromady nenosí. No tak ten poslední modní mýtus jsem se rozhodla trochu pobořit dnes. A vlastně ten s kotníkovými botami taky. A na fotce je ještě jedno poprvé: moje první legíny! Ano, úspěšně jsem se jim vyhýbala (protože jsem potkala jen málo holek, které měly nějak schopně vybranou velikost, barvu a zejména průhlednost). Když jsem ale narazila na tyhle pevné se vzorem, tak jsem konečně povolila...

Položka z remix seznamu: botky

Outfit:

kabát, z druhé ruky,

košile, z druhé ruky, 

legíny, Atmosphere, 

botky, Caprice, 

kabelka, off-brand, 

náhrdelník, Sinsay, 

Náušnice, Sinsay