Co tak teď řeším

Poslední dobou se všechno točí okolo mých státnic, ačkoliv tomu nevěnuji tolik času, kolik bych ráda tvrdila, že věnuju. Tenhle měsíc bylo totiž docela dost práce. Někdo může tvrdit, že průvodcování není žádná dřina a občas by to byla pravda  - jsou dny, kdy nikdo nechodí a větší část dne si čteme, povídáme a pijeme kávu. A pak jsou dny, kdy se člověk nezastaví od příchodu do práce, oběd zhltne během deseti minut až ve dvě hodiny odpoledne (díky bohu, že jsem si ho přinesla ráno a že je v práci mikrovlnka), zvládne vyběhnout ty brutální kamenné nerovnoměrné schody do sálu asi tak čtyřicetkrát, nemluvě o tahání nábytku a když se v pět finišuje, zvládne se akorát vyplazit ze dveří. Nicméně, ta práce je super. Baví mě anglicky mluvící skupiny, které málo mých kolegů chce provádět, ale já mám pak pocit, že zůstávám v kontaktu s tím jazykem a těší mě to. Nehledě na to, že je s nimi občas fakt sranda.
Před nějakým časem jsem zmiňovala svou snahu o nakupování na místní úrovni. V tom se snažím pokračovat, plus jsem teď začala hlídat výdaje. Né že bych utrácela peníze za nepotřebné věci, jen mi tak nějak nic nezbývá, prostě čím víc vydělám, tím víc utratím. A přitom bych ráda dala stranou nějaké penízky na trochu větší věci - jako třeba pěknou sadu nožů do kuchyně (to kvůli rybám, mám vyhlédnutou sadu Fiskars). Takže jsem jednak přestala nakupovat oblečení kdykoliv mám cestu kolem sekáče (koruna ke koruně sedá) a začala jsem psát a následně dodržovat nákupní seznamy. Nejednou se mi totiž stalo, že jsem hned po přinesení velkého nákupu stála nerozhodně u špajzu a nevěděla co budu vařit! Takže i tohle teď plánuji.  Však ona ze mě jednou bude správná hospodyňka!
Zpátky k místním nákupům. Nejenže tedy kupuji maso u řezníka a ryby na sádkách, rozhodla jsem se, že si pár věcí udělám úplně sama. Tak třeba, zase jsem začala pěstovat bylinky na balkoně (touhle dobou na trhu ještě není česká zelenina, ale kvalitní sazeničky se najdou) a slibuju, že je tentokrát zkusím nenechat umřít hned po měsíci. Dále mám v příštích týdnech v plánu bezový sirup (dělala jsem ho před dvěma lety a naprostá bomba), přes léto pak dojde na marmeládu, pravděpodobně meruňkovou a jahodovou, a k podzimu pak budu nakládat okurky (Aleš je totiž kyselina a zvládne sníst sklenici za týden, jen tak ke kafi) a asi sýr nebo utopence. Minulý víkend jsem ovšem experimentovala s domácí paštikou  - a zdá se, že první pokus se vydařil. Dělala jsem jí "jen" z kilogramu surovin, vyšlo to asi na šest větších skleniček, přičemž jednu jsem přinesla našim jako vzorek a co se nestalo - u našich se sklenička snědla během prvního dne skoro celá a co se mých zásob týče, po týdnu nám zbývá poslední sklenka, sice ta největší, ale stejně. A objednávku na další učinil i děda. Takže příště budu dělat nejspíš dvojnásobek. Tomu říkám úspěch! Akorát si budu muset zvyknout, že domácí paštika nebude tak krásně uměle růžová, nýbrž dohněda. Nu což.
Máte nějaký nápad, co ještě se dá dobře udělat doma? Ocenila bych nějaké tipy. Přemýšlela jsem o těchhle, ale našim kočkám by se to nejspíš moc nelíbilo, přinejmenším ne tolik jako mě...