První školní den

Tak nevím, ale na prvním září něco je. Pravda, už pár let se mě to netýká, jedinou změnou oproti včerejšku je, že máme o něco kratší otevírací dobu, tedy jdu dřív z práce, ale jinak nic. Ale když jsem dneska jela na kole do práce, tak bylo něco ve vzduchu. Nevím, snad očekávání, úzkost prvňáčků a prváků, možná i trochu nadšení... Navíc jim dneska vyšlo fakt hezký počasí. Co jsem ale nepochopila (teda pochopila, ale nemám to ráda) je to množství aut v ulicích. Člověk nikde málem nepřejde, protože všem řidičům přijde lepší krokem popojíždět přes přechod, než u něj na chvíli zastavit. A parkoviště u soukromýho gymplu u nás bylo komplet našlapaný. To jako vážně každej z nich přijel vlastním autem?? No dobře, nepřekvapuje mě to zase tolik. Měla jsem kamarádku, co bydlela asi 150 metrů od školy a v momentě, kdy dostala řidičák, tak jezdila do školy autem. A o polední pauze autem pro svačinu do obchoďáku vzdáleného dalších 150 metrů od školy. Prostě klasika. Možná je to tím, že můj řidičák se nečinně válí v peněžence už pěkných pár let, ale něak nevím, co všichni na těch autech mají. Tábor je zatraceně malý město, všude se dá dojít pěšky do půl hodiny, autobusem do 15ti minut a na předměstí jste maximálně za půl hodinky na kole, tak proč řídit? Tak akorát jet autem na týdenní nákup - tomu aspoň rozumím, i když ho taky kolikrát vozíme na kole v brašně na nosiči. Kolo je prostě ten nejlepší vynález (myslím jízdní kolo). Howk.