Kdo si hraje, nezlobí

Nechci o sobě tvrdit, že jsem tzv "gamer girl" nebo "girl gamer". Jednak je to hrozně zprofanovaný, druhak je to zavádějící. Chlapi si představí prsatici, co s nima paří Dotu nebo Counter Strika, holky se zase rády vydávají za hráčky, když tráví odpoledne u Candy Crush. Podle těchhle definic nejsem ani jedno. Ale ráda hraju.
Počítačové hry - teda aspoň některé - mi přijdou naprosto geniální. Začínala jsem samozřejmě u her, jako je Croc, Harry Potter a tak. Teda začínala, občas se k nim vrátím. V tuhle chvíli mě ale bere World of Warcraft. Totálně nejlepší věc. Asi půl roku jsem se od toho vůbec nemohla odtrhnout. Teď to nadšení sice trochu opadá (protože jsem hrála na třech různých serverech a pokaždé od začátku, tak vás ty samý questy prostě bavit přestanou), ale pořád dost dobrý. Baví mě velikost světa i to množství možností. Paradoxní ale je, že hraju asi nejslavnější MMO RPG hru (kdo neví co to znamená, zkuste google) a hraju sólo. Tak jako i v životě, nejsem týmový hráč. Nerada ostatním hru kazím a tady kolikrát vůbec nerozumím, co po mně chtějí, protože hráčskej slang je... No prostě divnej. A tak než abych trávila půlku dungeonu na googlu a snažila se přijít na to, co se mi ti hráči sakra snaží říct, tak to nedělám. Hraju sama a vyhovuje mi to. Jasně, možná by ti z vás, co hráli nebo hrajou mohli namítnout, že takhle se nedostanu k těm "epic itemům" (chápete co jsem chtěla říct tím hráčským slangem? Anglická slůvka s českými koncovkami, hybridi českých a anglických zkratek a pak podivné cosi, co nemá původ snad v žádném známém jazyce, no vyznejte se v tom) . A co jako? Razím heslo, že je důležitá cesta, nikoliv cíl a tedy i hraní je fajn pro hraní samotné a né abych do toho sypala mraky peněz a byla ze všech úplně nejlepší. Stejně nemám ráda soupeření.
Další věc na WoW (tohle je vcelku srozumitelná zkratka), která mě baví, že je to hra pro kluky i holky. Teda, kluci jsou pořád hrozně překvapený, když se tam holka objeví, ale chci tím říct, že má daleko víc možností. Jak řekl jeden můj kamarád, kluci to hrajou protože "chtějí rubat" - tedy bojovat, ať už s ostatními hráči nebo monstry v podzemí (dungeonu). Máte dost možností soubojů jeden na jednoho nebo velkých skupin. Na druhou stranu jsou tu klasické questy, rybaření, archeologie a další profese, můžete získávat reputaci s jednotlivými frakcemi a získávat za to jednak zbraně a brnění ale třeba zvířátka (no dobře, jsou to takoví simíci s občasným soubojem, no a?). Prostě si myslím, že je to dost dobrej koncept.
Nicméně, teď instalujeme Skyrim, takže uvidíme, jestli mě tu ještě někdy uvidíte...:)

První školní den

Tak nevím, ale na prvním září něco je. Pravda, už pár let se mě to netýká, jedinou změnou oproti včerejšku je, že máme o něco kratší otevírací dobu, tedy jdu dřív z práce, ale jinak nic. Ale když jsem dneska jela na kole do práce, tak bylo něco ve vzduchu. Nevím, snad očekávání, úzkost prvňáčků a prváků, možná i trochu nadšení... Navíc jim dneska vyšlo fakt hezký počasí. Co jsem ale nepochopila (teda pochopila, ale nemám to ráda) je to množství aut v ulicích. Člověk nikde málem nepřejde, protože všem řidičům přijde lepší krokem popojíždět přes přechod, než u něj na chvíli zastavit. A parkoviště u soukromýho gymplu u nás bylo komplet našlapaný. To jako vážně každej z nich přijel vlastním autem?? No dobře, nepřekvapuje mě to zase tolik. Měla jsem kamarádku, co bydlela asi 150 metrů od školy a v momentě, kdy dostala řidičák, tak jezdila do školy autem. A o polední pauze autem pro svačinu do obchoďáku vzdáleného dalších 150 metrů od školy. Prostě klasika. Možná je to tím, že můj řidičák se nečinně válí v peněžence už pěkných pár let, ale něak nevím, co všichni na těch autech mají. Tábor je zatraceně malý město, všude se dá dojít pěšky do půl hodiny, autobusem do 15ti minut a na předměstí jste maximálně za půl hodinky na kole, tak proč řídit? Tak akorát jet autem na týdenní nákup - tomu aspoň rozumím, i když ho taky kolikrát vozíme na kole v brašně na nosiči. Kolo je prostě ten nejlepší vynález (myslím jízdní kolo). Howk.

Dlouho, dlouho nic

Tak jo, tohle už je po několikáté, co přicházím na to, že nejsem asi ten typ, co zvládne vést pravidelný blog. Profi bloggerka ze mě nebude (teď nevím, jestli se mám smát nebo plakat). Nicméně se sem vždycky vrátím. Někdy po chvíli, někdy...no, po trochu delší chvíli... Každopádně budu trochu měnit koncept blogu (s tím přijde i nový design a mě baví vymýšlet nové návrhy). Protože OOTD mě sice láká, daleko zajímavější mi ale přijde udržitelná móda a refashion, takže to asi bude spíš trochu o tom, ještě nevím. Každopádně vás jen trochu uvedu do obrazu.
V tuhle chvíli jsem skoro rok vdaná. Príma věc, fakt. Správnej chlap tomu teda dost pomáhá, ale samozřejmě je to trochu i tím, že já jsem docela správná ženská, nevím. Za týden KONEČNĚ obhajuju bakalářku a tím je mé studium u konce. Teda né úplně, mám podanou přihlášku na Mgr., a hned po obhajobě budu podávat odvolání (protože přijímačky jsem sice měla na výbornou, ale nemůžou vás vzít, pokud nemáte splněno předchozí studium). Taky pořád pracuju v muzeu, momentálně mám tříčtvrteční úvazek na prázdniny a pak se uvidí. Bydlíme pořád tam kde jsme bydleli, ale na začátku příštího roku se to nejspíš bude měnit. Vůbec, v lednu se toho asi bude lámat víc, ale o tom až později, až to bude jistý.
Co by vás mohlo zajímat dál, hm? Zase jsem ztloustla. Že já se na to nevykašlu, jsem ukázkovej případ jojo efektu. Takovýto "Jo, pizzu si dám. Jo, pivo taky.". Prostě si moc neumím odpírat. Na druhou stranu jezdím pořád do práce na kole, díky čemuž mám každý den cca 40-60 minut pohybu (podle toho, kudy jedu a jak moc nestíhám). Mimochodem, kolo je nejlepší lidskej vynález (myslím to jízdní).
K Vánocům jsem dostala svůj první smartfoun. A nevím, jestli ho miluju nebo nesnáším. Jako je fajn mít pořád v kapse 16 Mpx foťák a počítač v jednom, na kterým můžu vyřešit spoustu věcí včetně jízdenek a internetového bankovnictví a zároveň to má spoustu chytrých aplikací a her. Na stranu druhou je to děsnej žrout času, nevydrží to nabitý moc dlouho a pak... No, manžel dostal novej telefon k narozeninám a od tý doby naše společný večery nejsou co bývaly...
♪Smartfoun bych zrušil... ♫
V únoru mi umřela babička, trochu náhle a nečekaně (embolie je děsná svině), načež mi spadl do klína starý šicí stroj a spousta látek. Takže teď hodně šiju. Trochu z nostalgie (protože s různýma většíma projektama jsem vždycky chodila za ní a strávily jsme třeba tři odpoledne přešíváním starých šatů), trochu proto, že nechci aby ty věci ležely ladem a trochu proto, že mě těší vdechovat nový život starému oblečení. O šití tu toho ještě bude dost...
No a to jsem asi celá já. Vlastně ne. Vadí mi hloupý lidi. A nejde mi o IQ nebo dosažené vzdělání. Vadí mi lidi u který je absence selského rozumu tak zřejmá, až se tomu těžko věří.
Vadí mi ignoranti a hulváti. A o tom to taky trochu bude, budu dávat soukromé lekce selského rozumu - asi sama sobě, ale to je fuk. Blog je sice o tom, že někomu něco sdělujete, ale hlavně je to taková autoterapie... Jsou věci, co se píšou do deníku (ty trapný a tajný, který nechcete aby kdy někdo četl) a věci, který se dávají na blog (takový, který vám přijdou důležitý a když si je někdy někdo přečte, tak jen dobře).