Dlouho, dlouho nic

Tak jo, tohle už je po několikáté, co přicházím na to, že nejsem asi ten typ, co zvládne vést pravidelný blog. Profi bloggerka ze mě nebude (teď nevím, jestli se mám smát nebo plakat). Nicméně se sem vždycky vrátím. Někdy po chvíli, někdy...no, po trochu delší chvíli... Každopádně budu trochu měnit koncept blogu (s tím přijde i nový design a mě baví vymýšlet nové návrhy). Protože OOTD mě sice láká, daleko zajímavější mi ale přijde udržitelná móda a refashion, takže to asi bude spíš trochu o tom, ještě nevím. Každopádně vás jen trochu uvedu do obrazu.
V tuhle chvíli jsem skoro rok vdaná. Príma věc, fakt. Správnej chlap tomu teda dost pomáhá, ale samozřejmě je to trochu i tím, že já jsem docela správná ženská, nevím. Za týden KONEČNĚ obhajuju bakalářku a tím je mé studium u konce. Teda né úplně, mám podanou přihlášku na Mgr., a hned po obhajobě budu podávat odvolání (protože přijímačky jsem sice měla na výbornou, ale nemůžou vás vzít, pokud nemáte splněno předchozí studium). Taky pořád pracuju v muzeu, momentálně mám tříčtvrteční úvazek na prázdniny a pak se uvidí. Bydlíme pořád tam kde jsme bydleli, ale na začátku příštího roku se to nejspíš bude měnit. Vůbec, v lednu se toho asi bude lámat víc, ale o tom až později, až to bude jistý.
Co by vás mohlo zajímat dál, hm? Zase jsem ztloustla. Že já se na to nevykašlu, jsem ukázkovej případ jojo efektu. Takovýto "Jo, pizzu si dám. Jo, pivo taky.". Prostě si moc neumím odpírat. Na druhou stranu jezdím pořád do práce na kole, díky čemuž mám každý den cca 40-60 minut pohybu (podle toho, kudy jedu a jak moc nestíhám). Mimochodem, kolo je nejlepší lidskej vynález (myslím to jízdní).
K Vánocům jsem dostala svůj první smartfoun. A nevím, jestli ho miluju nebo nesnáším. Jako je fajn mít pořád v kapse 16 Mpx foťák a počítač v jednom, na kterým můžu vyřešit spoustu věcí včetně jízdenek a internetového bankovnictví a zároveň to má spoustu chytrých aplikací a her. Na stranu druhou je to děsnej žrout času, nevydrží to nabitý moc dlouho a pak... No, manžel dostal novej telefon k narozeninám a od tý doby naše společný večery nejsou co bývaly...
♪Smartfoun bych zrušil... ♫
V únoru mi umřela babička, trochu náhle a nečekaně (embolie je děsná svině), načež mi spadl do klína starý šicí stroj a spousta látek. Takže teď hodně šiju. Trochu z nostalgie (protože s různýma většíma projektama jsem vždycky chodila za ní a strávily jsme třeba tři odpoledne přešíváním starých šatů), trochu proto, že nechci aby ty věci ležely ladem a trochu proto, že mě těší vdechovat nový život starému oblečení. O šití tu toho ještě bude dost...
No a to jsem asi celá já. Vlastně ne. Vadí mi hloupý lidi. A nejde mi o IQ nebo dosažené vzdělání. Vadí mi lidi u který je absence selského rozumu tak zřejmá, až se tomu těžko věří.
Vadí mi ignoranti a hulváti. A o tom to taky trochu bude, budu dávat soukromé lekce selského rozumu - asi sama sobě, ale to je fuk. Blog je sice o tom, že někomu něco sdělujete, ale hlavně je to taková autoterapie... Jsou věci, co se píšou do deníku (ty trapný a tajný, který nechcete aby kdy někdo četl) a věci, který se dávají na blog (takový, který vám přijdou důležitý a když si je někdy někdo přečte, tak jen dobře).